Motivujme děti ke hrám co nejvíce!
Oživte v sobě dítě, hrajte se!
V dnešní době vychovává naše ratolesti, kromě nás, zejména televize. Pohádky v ní jsou pohyblivé, barevné, komické a mnohem zajímavější než čtený text. Sice Vám dopřejí čas na chvilku odpočinku, nebo vaření v klidu a bez odbiehania, ale kromě mnoha negativních vlivů, které na ně působí, obíráte svého drobečka o to nejcennější, co mu můžete dopřát – sebe. Většina pohádek, písní, zda říkanek má naučný dvojzmysel, a navíc společně s Vámi si při nich užije spoustu zábavy.
Takové „kolo kolo mlýnské“ nebo jedoucí Pešek rozvíjí například koordinaci, motoriku, rytmické cítění, a dopřeje mu alespoň minimální dávku pohybu, která Vám zaručí zdravý odpolední spánek. Vlka a Červenou Karkulku, kůzlátka, draka oživíte prostřednictvím ponožkové maňásků, plyšových, zda gumových zvířátek. Nakreslete si svůj vlastní příběh, nebo se můžete přímo Vy proměnit na špatného vlka, dobrou sudičky, nebo necháte svého malého prince zachránit svoji mámu – princeznu …
Dětičky napodobují maminky
Přesně tak. Prakticky vše, co se za svůj dosavadní život naučilo, převzalo ze svého okolí. Povídat se naučilo simulováním našich slov, napodobování zvuky zvířat, naši mimiku, držení lžičky či oblékání. Nechte Vaše malé hospodyňky opičit se po Vás v kuchyni. Hračkářský kuchyňku si postavte do té své „velké“, tak aby Vám samozřejmě překáželi, a navarte spolu oběd. Ukažte jí jak má nakrmit své panenky, které potraviny jsou zdravé, nakrájejte jí trochu čerstvé mrkvičky, kedlubny, jablíčka, které může pak spolu s nimi zmaškrtiť. Nebo si napečte nějaké dobroty venku na pískovišti. Velkého pomocníka můžete zavolat na důležité opravy. Jistě Vám sem – tam zavŕzgajú nějaké dveře, a dřív, jak na takovou opravu zavoláte „odborníka“ v podobě tatínka, ať se na to podívá mistr i se svým kladívkem, například z lega. Nebo budete možná potřebovat první pomoc, když Vás přemůže únava z úklidu, malý lékař bude nadšením bez sebe, pokud Vám bude moci naordinovat své vitamíny. Takoví šikovní pomocníci nejsou nikdy k zahození!
Když už máma není hračka
Možná právě v tomto období zaznamenáváte na svém huncútovi, že Vás čím dál tím méně vyzváno do her. Pokud kvůli tomu cítíte úzkost, že Vás přestává mít rádo, nemějte obavy. Vždy budete něj nejbližší osobou. Jeho nezájem o Vás, jako společníka při zábavách, vyplývá z přirozeného vývojového období. Je to období socializace. Ke své činnosti potřebuje rovnocenných partnerů, vrstevníků, kamarádů. Může nastat ještě před nástupem do předškolního zařízení, a proto byste měli vyhledávat dětskou společnost jinde.
Například na hřišti, v mateřských centrech, nebo navštěvovaném se s kamarádkami, sousedy, zda příbuznými s dětmi v přiměřeném věku. Některé se v tomto věku již vědí zahrát samy a vystačí si oblíbenou panenkou nebo autíčkem, ale jsou i takové, které nutně potřebují společnost a motivaci. Pokud se Vám ani navzdory Vašemu úsilí nepodařilo „naučit“ ho hrát se, možná jsou jiné děti tou správnou volbou. Pokud uvidí na hřišti skupinku snílek, jistě bude pátrat po tom, na čem se tak dobře baví. Mohou mu ukázat na co ještě všechno se dá použít takové kbelík, kamínky, nebo míč. Samozřejmě, nečekejte od toho nic dobrého. Nebyli by to děti, kdyby něco poza Váš záda nevystrájali! Pokud má pokojíček plnou her, kterým nerozumí, možná kamarádi ze sousedství mu ukáží jak se s nimi dá zabavit. Nebo se mu jeho výbava zunovala, a cizí prostředí v něm vyvolá zvědavost a chuť pustit se nového dobrodružství. V takové situaci jsou velmi dobrými pomocníky například i starší sourozenci. Možná Vás překvapí tím, jak dobře si rozumějí, i navzdory věkovému rozdílu. A alespoň na malou chvíli vás odlehčí, od těchto, sice milých, ale přece jen povinností.